O kolibě Fojtka

Valašská koliba Fojtka byla postavena již před 250 lety v Hutisku – Solanci a je státem chráněnou památkou. Můžeme Vám nabídnout velký výběr jídel různých chutí od malých a běžných až po valašské speciality. Budeme se snažit připravit pro Vás tu nejlepší kvalitu a vyhovět téměř všem Vašim gastronomickým požadavkům.

Navíc k posezení i tanci Vám zahraje cimbálová muzika. Koliba Fojtka je také vhodná pro pořádání svateb, oslav, výročí, podnikových jednání a dalších akcí.

Curricullum vitae hutiského fojtství

Z pozůstalosti Vilmy Volkové (19. 8. 1903 – 3. 9. 1999) jsme vybrali následující.

Fojti, kteří neměli roboty, poněvadž byli vlastně zástupci pánů. Třeba na „šenku“ se sešli všichni ti co měli dávat sýr z ovcí, nebo jiné zemědělské výrobky. Fojti nejdříve to zvážili a rozhodli co zůstane u fojta a co se odevzdá pánům. To znamená, že fojt jednal nejdříve s prostými lidmi a pak s pány o nich. „Huťaři stavjali chalupy, aby měli kde byvať. Na př. grunt č. 15, který koupil Eliáš Majer – huťař v roce 1639 za 400 zlatých se vším příslušenstvím od svého otce, také huťaře, který je od starodávna užíval. Tento grunt zase koupil syn, také Eliáš a to už bylo zaznamenáno v pozemkové knize Hutiska. Potom v roce 1639 grunt zase koupil syn Pavel Majer a k němu připojuje za 60 zlatých koupené pozemky Herálky, Ohryščanku, Bradáčky, Baložky, Jurlenku, Leští a další a číslo 15 se stává fojtstvím. Což naznačuje, že skelné Hutě zanikly se bezpečně neví, i když v 17. stol. se o nich psalo, ale jmenují se už staré hutě. Muselo tu být i hutniství, poněvadž knihovní zápis z roku 1740 výslovně uvádí, že k chalupě Jana Lachmana náležely "díly", které za 20 franků moravských oceněny byly a které se staly zvláštním předmětem koupě. Po zániku hutí se stalo Hutistko i Solanec rolnickou obcí a zbohatlí huťaři si tu i jinde kupovali hospodářské usedlosti a zapomněli na svůj německý původ. Fojtská rodina Majerova se udržela na Hutiském fojtství do roku 1777. Prodali je Jos. Křenkovi, ale ten je už v roce 1798 prodal Martinu Koláčkovi a v tomto domu se udržel rod i po zrušení fojtského úřadu až do roku 1924, kdy zemřel poslední obyvatel bývalého fojtství a také Solanského, kde hospodařil Vojtěch Koláček.